Dnešní příspěvek bude zcela překvapivě o Němcích a Německu. Možná vás to začne brzo nudit, ale já žiju prostě tady a moje zážitky jsou pro můj mozek dost často nepochopitelný.
Co si myslí všichni Němci?
- že německá hudba se dá poslouchat (nedá)
- že když prohrajou sázku nebo soutěž s váma, je to vaše vina (není, nebojte)
- že jejich vzdělání je nejlepší na celým světě a všichni, kdo studovali univerzitu kdekoli jinde jsou o něco méněcenější
- kolik vypiješ piv, tolikrát jsi člověkem
- že německý piva jsou chuťově výborný (nejsou)
- že Angela je bohyně
- že Apfelstrudel se má máčet ve sračce jménem vanilková vomáčka a pak je to výborný (není, jediný, co vám to přivodí je diabetes mellitus)
- že oni jsou perfektní a báječní, nedělaj bordel, maj správný názory
- že bejt pokaždý včas je normální (není)
- že když se zrovna pro něco rozhodnou, vy to telepaticky odhadnete a nějak se podle toho zařídíte (nezařídíte)
Co si myslí "můj" Němec?
- že když něco chce, tak to dostane
- že když něco chci já, je třeba se rozmyslet, jestli to chce i on
- že je normální začít teď přemejšlet, jestli se náhodou nechce přestěhovat do Frankfurtu
- že umí pít (neumí)
- že já jsem zázračnej skřítek, kterej vždycky, když on odejde chlastat vajsbíry, vyšůruje, naloží myčku, vypere, občas uvaří, převlíkne postele, pověsí prádlo, vypere mu trencle, posbírá jeho ponožky po celým bytě, vysaje, vysype mu popelník (bleh) atd (bohužel jsem)
- že když ho poprosím, aby mě drbal záda, je normální mi vymačkávat pupínky (?????? jo!) a říkat mi, se kterejma znamínkama si mám dojít na kožní (???? !)
- že chodit doma v tričku zastrčeným v teploních, hlasitě říhat a prdět je zcela normální (není)
- že bejt hrdej na produkty svýho metabolismu a zpravovat mě o nich je v pohodě (není!)
- že jet na výlet na zámek znamená jet půlhodinu po dálnici rychlostí 220 km/h (protože na Autobahnu prostě můžete) a potom udělat 15 minut pěšky okruh kolem zámku, kdy se celou dobu ploužil za mnou s mobilem v ruce a vypisoval kdoví komu a na můj dotaz, jestli půjdeme na prohlídku říct "Naaaah, bist du verruckt?" /jo, vím, že tam má bejt nad u umlaut, ale jedu na český klávesnici a nechce se mi to hledat/ a pak se zase řítit po Autobahnu rychlostí zvuku za jeho nadšených výkřiků (Das ist aber kuhl!)
- že se nepotí a nesmrdí (potí a smrdí!!!)
- že není nepříjemnej (je, dneska dokonce kopal nožičkama jako pětiletej fakan, když jsem si ho dovolila ve 12 vzbudit)
- že plánovat si ve čtvrtek, co bude šůrovat v neděli je normální
- že to, že se jeho bratr jmenuje Heninng a jeho sestra Britta je úplně v pohodě
- že nemá problémy s prostatou a není ve středním věku (má a je)
- že kdykoli si vyhrne tričko, musím mu škrábat záda
- že jeho tělo je chrám a můžete se ho dotýkat jenom po zeptání
- že moje tělo bylo stvořeno k tomu, aby se ho on dotýkal kdykoli chce
- že bych si měla holit nohy i v zimě (se posral podle mě)
- že nosí cool pokrývky hlavy (nenosí, všechno to vypadá jako 60-ti letej Němec si vyrazil na golf, nebo že jde vykrást banku)
- že sledování Bauer sucht Frau nezpůsobí, že váš mozek se rozpustí (způsobí)
- že studovat vejšku 11 let a 3x změnit obor je normální
- že telefonovat matce a oslovavat ji Frau Mutter jako v 18. století je v pohodě
- že bejt geizig (lakomý), znamená nechávat mě všechno platit a nikdy nemít keš
A takhle mi si tady žijeme, ale musím teď skončit. Němec mi odešel na vajsbíry do céčtyřky, tak musím trochu pošůrovat.
neděle 11. prosince 2016
středa 7. prosince 2016
S-LOVE-nky randěj s Němcema, potvrzuje výzkum Denní dávky ironie
Ahoj zase takhle brzo,
jsou 3 ráno, Němec po výletě na jedno, dvě piva, přišel a nekompromisně mě vzbudil tím, že trefil snad všechno, co trefit mohl, upadnul do postele a částečně i na mě, protože zakopl o vlastní nohu a měl nutnou potřebu se mě zeptat, jestli si myslím, že mu jeho soused z 6. patra dneska v hospodě lhal, nebo ne. Pak se rozhodl, že si musí dojít na záchod, snažil se zvednout, musela jsem mu lehce dopomoct (ale jen lehce, podle mě se to ani nepočítá) a cestou trefil vysavač (Verdammt, Scheiß, Hilf mir doch!), kterej je dominantou obýváku, protože neustále šůrujeme. Takže jsem z postele vyrazila na záchranu vysavače, Němec zatím proved, co províst musel, šel se napít do ledničky mlíka, protože žáha, vypadl mu můj jogurt (je to úplně na jiný poličce, nechápu) (Verdammt, Scheiß a vyčítačky, proč můj jogurt je tam, kde je), pak se ještě rozhod, že si vezme Omeprazol, protože jeho žáha se fakt necejtí dobře (jak by se taky cejtila po 12 Wajsbírech a krabce Máček), shodil půlku konferenčního stolku (Verdammt, Scheiß) a vrátil se do postele, do který se zhroutil tak, že jsem byla vypružena do vzduchu. Potom mi začal vyprávět o tom, jak je ruština hnusnej jazyk, jak se to nedá poslouchat a že jednou z nejhezčích holek, kterou kdy potkal, byla modelka z Kazachstánu a ta, ta měla tak hroznej přízvuk, že von prostě nemoh, no prostě ne. Netakticky jsem se ho zeptala na můj přízvuk a von mi řek, že je vlastně hrozně roztomilej a že když mluvím česky do telefonu se svojí matkou, tak sice rozumí hovno (lidi, musím mu koupit učebnici), ale prej to zní evropsky, jako by mluvil on, takže cajk. Haha, evropsky. Dneska telefonoval svojí matce a musela jsem se smát, protože jeho R v němčině, to by katapultovalo každý dítě na logopedii. A to, že na všechno říká Ja, genau Mama, to katapultuje mě brzo na psychiatrii.
No a tak nemůžu spát, protože na měl byl proveden tenhle opileckej Blitzkrieg, ostatně jako pokaždý, když jde pít a slibuje mi, že si dá jedno, dvě piva a pak bude brzo zpátky a udělá mi masáž. Fruchtbar, řeklo by se. A teď se nechutně potí, protože musí spát v mikině, protože mu je zima na vršek, aha a chrápe, protože má nakoupíno jak mužik, i když ho ruskej akcent odpuzuje. Ale jak mi vysvětlil, odpustil páru a bylo to super, takže nechť je mu to přáno.
A já si otevřela blogís a zjistila jsem, že mám plno komentářů. Hlavně od vás, co máte taky Němce (já se ptám, randí snad celá nová slovenská generace s Němci) v posteli, a to se hodí protože teď už vím, že na to nejsem sama, že to taky zažíváte, že je chcete taky zabít nebo minimálně zmrzačit, ale přitom je máte vlastně děsně rádi, ani nevíte proč. I když jsou to technokrati a uklízeči a alkoholici a fýreři. Což je to nejhorší.
Má cenu komentovat, že je čtvrt na čtyři ráno, já za chvíli vstávám, ale nemůžu spát, protože vedle sebe mám potící se, chrápající dospělé dítě, které ani v pracovním týdnu nemůže žít bez svejch Wajsbírů?
A víte, co je nejhorší? Zejtra jde chlastat zase.
Hele, tak já to jdu zkusit, zkusit to, co mi dycky radila moje máma. Když nemůžeš usnout, protože někdo chrápe, lehni si, zavři oči a poslouchej to chrápání, velmi bedlivě. A usneš.
Mám moc velkou radost z vašich komentářů. Odpočítávám dny, kdy odjedu domů na Vánoce.
Pište, já zase něco namastím. Němec mi dává hodně podnětů :-D
jsou 3 ráno, Němec po výletě na jedno, dvě piva, přišel a nekompromisně mě vzbudil tím, že trefil snad všechno, co trefit mohl, upadnul do postele a částečně i na mě, protože zakopl o vlastní nohu a měl nutnou potřebu se mě zeptat, jestli si myslím, že mu jeho soused z 6. patra dneska v hospodě lhal, nebo ne. Pak se rozhodl, že si musí dojít na záchod, snažil se zvednout, musela jsem mu lehce dopomoct (ale jen lehce, podle mě se to ani nepočítá) a cestou trefil vysavač (Verdammt, Scheiß, Hilf mir doch!), kterej je dominantou obýváku, protože neustále šůrujeme. Takže jsem z postele vyrazila na záchranu vysavače, Němec zatím proved, co províst musel, šel se napít do ledničky mlíka, protože žáha, vypadl mu můj jogurt (je to úplně na jiný poličce, nechápu) (Verdammt, Scheiß a vyčítačky, proč můj jogurt je tam, kde je), pak se ještě rozhod, že si vezme Omeprazol, protože jeho žáha se fakt necejtí dobře (jak by se taky cejtila po 12 Wajsbírech a krabce Máček), shodil půlku konferenčního stolku (Verdammt, Scheiß) a vrátil se do postele, do který se zhroutil tak, že jsem byla vypružena do vzduchu. Potom mi začal vyprávět o tom, jak je ruština hnusnej jazyk, jak se to nedá poslouchat a že jednou z nejhezčích holek, kterou kdy potkal, byla modelka z Kazachstánu a ta, ta měla tak hroznej přízvuk, že von prostě nemoh, no prostě ne. Netakticky jsem se ho zeptala na můj přízvuk a von mi řek, že je vlastně hrozně roztomilej a že když mluvím česky do telefonu se svojí matkou, tak sice rozumí hovno (lidi, musím mu koupit učebnici), ale prej to zní evropsky, jako by mluvil on, takže cajk. Haha, evropsky. Dneska telefonoval svojí matce a musela jsem se smát, protože jeho R v němčině, to by katapultovalo každý dítě na logopedii. A to, že na všechno říká Ja, genau Mama, to katapultuje mě brzo na psychiatrii.
No a tak nemůžu spát, protože na měl byl proveden tenhle opileckej Blitzkrieg, ostatně jako pokaždý, když jde pít a slibuje mi, že si dá jedno, dvě piva a pak bude brzo zpátky a udělá mi masáž. Fruchtbar, řeklo by se. A teď se nechutně potí, protože musí spát v mikině, protože mu je zima na vršek, aha a chrápe, protože má nakoupíno jak mužik, i když ho ruskej akcent odpuzuje. Ale jak mi vysvětlil, odpustil páru a bylo to super, takže nechť je mu to přáno.
A já si otevřela blogís a zjistila jsem, že mám plno komentářů. Hlavně od vás, co máte taky Němce (já se ptám, randí snad celá nová slovenská generace s Němci) v posteli, a to se hodí protože teď už vím, že na to nejsem sama, že to taky zažíváte, že je chcete taky zabít nebo minimálně zmrzačit, ale přitom je máte vlastně děsně rádi, ani nevíte proč. I když jsou to technokrati a uklízeči a alkoholici a fýreři. Což je to nejhorší.
Má cenu komentovat, že je čtvrt na čtyři ráno, já za chvíli vstávám, ale nemůžu spát, protože vedle sebe mám potící se, chrápající dospělé dítě, které ani v pracovním týdnu nemůže žít bez svejch Wajsbírů?
A víte, co je nejhorší? Zejtra jde chlastat zase.
Hele, tak já to jdu zkusit, zkusit to, co mi dycky radila moje máma. Když nemůžeš usnout, protože někdo chrápe, lehni si, zavři oči a poslouchej to chrápání, velmi bedlivě. A usneš.
Mám moc velkou radost z vašich komentářů. Odpočítávám dny, kdy odjedu domů na Vánoce.
Pište, já zase něco namastím. Němec mi dává hodně podnětů :-D
pondělí 5. prosince 2016
Dneska bez hacku a carek o zivote s Nemcem
Predem se vsem omlouvam, ale tenhle post bude bez hacku a carek, protoze ho mastim misto prace na svym projektu ve studentsky knihovne. Jo, je to tak, ctete dobre. Muj projekt, studentska knihovna, no asi jsem se uplne posrala a jsem zase na univerzite, a to jeste ke vsemu v zatrolenym Nemecku.
A prosimvas, aby to nebylo malo, mam asi vztah s Nemcem. Jo, sice spolu bydlime, zijeme, nakupujeme, jime, spime (jako v posteli, rozumime si doufam) a spoustu dalsich veci jako par, ale on neustale deklaruje, ze par nejsme, tak prosim.
Jeho zivot je velmi nemecky, pocinaje prijmenim, prijmem velkeho mnozstvi Weißbieru, nasledovane hysterickym uklizenim a cistenim vseho, co by se jen trochu mohlo zdat spinavy, nejapnymi vtipy, chorobnym smyslem pro spravedlnost (pujdu k tobe do prace a vysvetlim tvymu sefovi, ze to, co dela je nelegalni), hysterickou nekritickou laskou k vlastnimu Mercedesu (protoze Benz, to je jina kategorie) (zavorka cislo 2 - pred jizdou a po jizde objima volant a rika Ich liebe mein Auto), chozenim na verejnosti pokazdy jako na ples v opere (sexy bily tricko pod kosili, kosile nazehlena, kravata spravne uvazana, oblek a kabat sity na miru, boty ve vysi meho platu za pul roku), chozenim doma / pred moji malickosti v nechutnejch stoletejch teplacich a mikine zastrceny do nich (neco tak ohavnyho jste dlouho nevideli), panikou, kdyz veci nejsou tak jak on chce, chozenim do postele v silenou hodinu a rano vycitackama, ze je nevyspalej, poziranim neskutecnyho mnozstvi sladkosti - ten clovek je vegetarian, ale ma prijem palmace o mnozstvi jednoho destnyho pralesa na rok, nekritickou laskou ke vsem zviratum, sledovanim (a ted se podrzte zidle) nemecke verze Farmar hleda zenu (Bauer sucht Frau) a jeste horsi show, kde tchyne hleda snachu nebo co (doted jsem to nepochopila, protoze vzdycky teatralne odchazim s tim, ze moje intelektualni ja zvraci), neustalou potrebou ve vsem vyhrat a mit vsechno "perfekt", teorii, ze kdyz nevis, jak se to rekne anglicky, tak to proste rekni nemecky, vsak nas stat je velky a silny a mame ekonomiku a Angelu a kazdej nam musi rozumnet, i kdyz si vymejslime sileny slova na vsechno a nejsme ani schopny rict inseminace, hovorama se svou matkou, kdy ji rika vsechno, ano naprosto vsechno, jo i to, co vas ted napadlo, spanim v trenkach a tricku a mikine, coz nedava smysl, ale prej mu je na spodek teplo (????) a na vrsek zima (?????????), zhasinanim kazdejch pet sekund, protoze Storm ist teuer, stekanim povelu na führer stajl (zabili byste ho) a tak dale, und so weiter, und so fort.
Dnes vam popisu jeho vikend. V patek jsme byli doma, protoze se rozcvicoval na vikend. Takze jsme koukali na televizi a sli brzo spat. V televizi sla naprosto silena vec, kterou Nemci milujou, je to porad o nejhorsich filmech doby, s komentarem a pici - od slova pit prsimvas jo - hrou, tentokrat bylo na platne Sharkiado 4 nebo co, no koukat se na to nedalo, natoz v nemeckym dabingu, ale pici hra spocivala v tom, ze se pilo pokazde pri odkazu na jinej film, a tech tam bylo pozehnane, takze me whiskey coke za chvili zridila tak, ze mi to bylo vlastne uplne fuk. V sobotu vstal brzo (=ve 12, vysuroval - to muselo bejt - , nazral se toho, co mu vzorna ceska hospodynka prichystala = smazak a domaci majoneza a brambory, no nema se spatne ten kluk), potom se prsimvas 2 hodiny slechtil na Weihnachtsparty, vsechno muselo bejt perfekt, musela jsem mu prisit knofliky, co drzely (no koment), nazehlil se, obvinil me z toho, ze je tlustej, protoze musi furt zrat cesky zradlo, ze ho zdrzuju pri pripravach, ze jsem blbe zabalila darek, no klasicka Weihnachtsatmosphere, jakou si prejete. Ve 4 hodiny odpoledne vypadnul a byl klid. Ja se ucila nemcinu, napekla jsem perniky, vysurovala gauc, vyprala si pradlo, myckovala nadobi a proste si udelala hezkej holcici vecer. V 10 vecer se priritil, ze si musi vzit svetr, protoze je venku frisno a ze mam jit s nim, to jsem s diky odmitla, nalozila se do vany a v pul jedenacty byla zcela spokojena sama v posteli. Na nedeli jsem mela budik narizenej na pul devatou, prece jen jsem se chtela ucit a taky neco posuchnat v byte. No, co vam mam povidat, kdyz jsem se probudila, Nemec nikde. Trochu ve me hrklo, ale jsem preci jen ceska selka, tak jsem nejdriv zkontrolovala vychody, chodbu, gauc, prostor pod posteli a kdyz jsem seznala, ze fakt nikde neni, stanovila jsem si stihackovskou hranici na 10.00, ze zacnu plasit a volat mu nebo poliz nebo nekoho. Prisel v 9.30, nemohl prakticky stat, rekl mi, ze ma metodu, jak zachranit svet a vydelat miliony a obvinil me z toho, ze jsem zlatokopka, co cestuje casem, protoze vim, ze bude miliardar a ja ho musela sbalit, dokud je chudej (no, to jsem teda udelala terno, to vam povim) a v 10 hodin uz spokojene odfukoval na luzku. Co udelala hodna selka? Nachystala koprovku - s vajickem samozrejme pro vegetariana, uschly deky nalozila na uklizenej gauc, vyvalila se k nemecky televizi (davali moji milovanou Pulnoc v Parizi, v nemeckym dabingu ale minimalne na zapaleni se), sla sama na prochazku, posurovala. V pet se mi ta sipkova ruzenka probrala, tak jsem mu dala koprovku a ptala se ho, jak teda zachrani svet, ale to on uz nevedel, tak asi bilionarova nebo co zena nebudu. Od peti do 11 byl vyvalenej u televize - samozrejme, ze byl Bauer sucht Frau a nemecky zpravy, dokument o tom, jak lovi sakali na Arte a dalsi silenosti. Pak si vycistil chrup, ulozil se do horizontalu, rek mi, ze me nemuze obejmout, protoze chce lezet oblicejem ven z postele, protoze mu to je prijemnejsi a usnul.
Moje rada na zaver zni: Chces-li dite s Nemcem miti, musis vsechno sauber chtiti.
No a takhle mi si tu zijeme. Jak je tam u nas?
A prosimvas, aby to nebylo malo, mam asi vztah s Nemcem. Jo, sice spolu bydlime, zijeme, nakupujeme, jime, spime (jako v posteli, rozumime si doufam) a spoustu dalsich veci jako par, ale on neustale deklaruje, ze par nejsme, tak prosim.
Jeho zivot je velmi nemecky, pocinaje prijmenim, prijmem velkeho mnozstvi Weißbieru, nasledovane hysterickym uklizenim a cistenim vseho, co by se jen trochu mohlo zdat spinavy, nejapnymi vtipy, chorobnym smyslem pro spravedlnost (pujdu k tobe do prace a vysvetlim tvymu sefovi, ze to, co dela je nelegalni), hysterickou nekritickou laskou k vlastnimu Mercedesu (protoze Benz, to je jina kategorie) (zavorka cislo 2 - pred jizdou a po jizde objima volant a rika Ich liebe mein Auto), chozenim na verejnosti pokazdy jako na ples v opere (sexy bily tricko pod kosili, kosile nazehlena, kravata spravne uvazana, oblek a kabat sity na miru, boty ve vysi meho platu za pul roku), chozenim doma / pred moji malickosti v nechutnejch stoletejch teplacich a mikine zastrceny do nich (neco tak ohavnyho jste dlouho nevideli), panikou, kdyz veci nejsou tak jak on chce, chozenim do postele v silenou hodinu a rano vycitackama, ze je nevyspalej, poziranim neskutecnyho mnozstvi sladkosti - ten clovek je vegetarian, ale ma prijem palmace o mnozstvi jednoho destnyho pralesa na rok, nekritickou laskou ke vsem zviratum, sledovanim (a ted se podrzte zidle) nemecke verze Farmar hleda zenu (Bauer sucht Frau) a jeste horsi show, kde tchyne hleda snachu nebo co (doted jsem to nepochopila, protoze vzdycky teatralne odchazim s tim, ze moje intelektualni ja zvraci), neustalou potrebou ve vsem vyhrat a mit vsechno "perfekt", teorii, ze kdyz nevis, jak se to rekne anglicky, tak to proste rekni nemecky, vsak nas stat je velky a silny a mame ekonomiku a Angelu a kazdej nam musi rozumnet, i kdyz si vymejslime sileny slova na vsechno a nejsme ani schopny rict inseminace, hovorama se svou matkou, kdy ji rika vsechno, ano naprosto vsechno, jo i to, co vas ted napadlo, spanim v trenkach a tricku a mikine, coz nedava smysl, ale prej mu je na spodek teplo (????) a na vrsek zima (?????????), zhasinanim kazdejch pet sekund, protoze Storm ist teuer, stekanim povelu na führer stajl (zabili byste ho) a tak dale, und so weiter, und so fort.
Dnes vam popisu jeho vikend. V patek jsme byli doma, protoze se rozcvicoval na vikend. Takze jsme koukali na televizi a sli brzo spat. V televizi sla naprosto silena vec, kterou Nemci milujou, je to porad o nejhorsich filmech doby, s komentarem a pici - od slova pit prsimvas jo - hrou, tentokrat bylo na platne Sharkiado 4 nebo co, no koukat se na to nedalo, natoz v nemeckym dabingu, ale pici hra spocivala v tom, ze se pilo pokazde pri odkazu na jinej film, a tech tam bylo pozehnane, takze me whiskey coke za chvili zridila tak, ze mi to bylo vlastne uplne fuk. V sobotu vstal brzo (=ve 12, vysuroval - to muselo bejt - , nazral se toho, co mu vzorna ceska hospodynka prichystala = smazak a domaci majoneza a brambory, no nema se spatne ten kluk), potom se prsimvas 2 hodiny slechtil na Weihnachtsparty, vsechno muselo bejt perfekt, musela jsem mu prisit knofliky, co drzely (no koment), nazehlil se, obvinil me z toho, ze je tlustej, protoze musi furt zrat cesky zradlo, ze ho zdrzuju pri pripravach, ze jsem blbe zabalila darek, no klasicka Weihnachtsatmosphere, jakou si prejete. Ve 4 hodiny odpoledne vypadnul a byl klid. Ja se ucila nemcinu, napekla jsem perniky, vysurovala gauc, vyprala si pradlo, myckovala nadobi a proste si udelala hezkej holcici vecer. V 10 vecer se priritil, ze si musi vzit svetr, protoze je venku frisno a ze mam jit s nim, to jsem s diky odmitla, nalozila se do vany a v pul jedenacty byla zcela spokojena sama v posteli. Na nedeli jsem mela budik narizenej na pul devatou, prece jen jsem se chtela ucit a taky neco posuchnat v byte. No, co vam mam povidat, kdyz jsem se probudila, Nemec nikde. Trochu ve me hrklo, ale jsem preci jen ceska selka, tak jsem nejdriv zkontrolovala vychody, chodbu, gauc, prostor pod posteli a kdyz jsem seznala, ze fakt nikde neni, stanovila jsem si stihackovskou hranici na 10.00, ze zacnu plasit a volat mu nebo poliz nebo nekoho. Prisel v 9.30, nemohl prakticky stat, rekl mi, ze ma metodu, jak zachranit svet a vydelat miliony a obvinil me z toho, ze jsem zlatokopka, co cestuje casem, protoze vim, ze bude miliardar a ja ho musela sbalit, dokud je chudej (no, to jsem teda udelala terno, to vam povim) a v 10 hodin uz spokojene odfukoval na luzku. Co udelala hodna selka? Nachystala koprovku - s vajickem samozrejme pro vegetariana, uschly deky nalozila na uklizenej gauc, vyvalila se k nemecky televizi (davali moji milovanou Pulnoc v Parizi, v nemeckym dabingu ale minimalne na zapaleni se), sla sama na prochazku, posurovala. V pet se mi ta sipkova ruzenka probrala, tak jsem mu dala koprovku a ptala se ho, jak teda zachrani svet, ale to on uz nevedel, tak asi bilionarova nebo co zena nebudu. Od peti do 11 byl vyvalenej u televize - samozrejme, ze byl Bauer sucht Frau a nemecky zpravy, dokument o tom, jak lovi sakali na Arte a dalsi silenosti. Pak si vycistil chrup, ulozil se do horizontalu, rek mi, ze me nemuze obejmout, protoze chce lezet oblicejem ven z postele, protoze mu to je prijemnejsi a usnul.
Moje rada na zaver zni: Chces-li dite s Nemcem miti, musis vsechno sauber chtiti.
No a takhle mi si tu zijeme. Jak je tam u nas?
úterý 20. září 2016
Možná jsem zpět na blogísku!
Čágo
Vím, že poslední příspěvek je z roku 2013, ale události posledních dní (no možná posledních 24 hodin mě utvrdily v tom, že musím obnovit blogís a pustit se do všeho s větší vervou, nebo mně pukne hlava).
Začnu ve zkratce vysvětlením posledních 3 roků. Studovala jsem, dost často jsem neměla vytrhaný obočí a dost často jsem byla v řiti z událostí mejch dní. Pak byla promoce a byla přátelé velkolepá. Moje máma to trochu nezvládla a i když jsem jí řekla, že jediný, co po ní chci, je aby nebyla nepříjemná a vše vydržela, začala si dost hned stěžovat, že jí je teplo, že se nechce fotit a že ji dost obtěžujou lidi okolo a museli jsme jít pryč. Moc fotek nemám a ty co mám stojí za to, opravdu.
A pak, pak jsem udělala něco, co dneska považuju za trochu pytlovinu, napsala jsem jednomu fajnému profesorovi do Německa, že bych se chtěla taky kouknout za hranice, jak to tam vypadá a makat jako starej imigrant. No a von řek přijeď na srpen a pak se uvidí.
Přijela jsem na srpen a dost se vidělo. Každej den jsem se chtěla zabít, nerozumněla jsem německy, nechápala jsem, jak se tady ta medicína koulí (dost hustě přátelé), aplikovala jsem a neaspirovala (sýriusly jsem se dopouštěla takovejch zločinů!) a tak vůbec. Ale pak jsem si tady docela zvykla a řekla jsem mu, že sem chci jít hákovat a hodně se naučit, protože jak jinak se může člověk zlepšit a prostě vůbec, řekla jsem si podle kýčovitejch hesel napsanejch na fotce mraků, že dávka vystoupí ze svý komfortní zóny.
Jak jsem řekla, tak jsem udělala, profesor uznale pokýval hlavou, řekl, že to možný je, vyslal mě zpátky do Čech a tam začalo děsný peklo. Obíhačka úřadů, překlady, utrácečky, všechno. Pak mě trochu znejistilo, když mi napsal, že musím nejdřív dojet do Německa a pak teprve pořešíme smlouvu a takový věci, ale je recht, že tyhle věci se řeší na dálku blbě.
A tak jsem si včera, na narozeniny mojí drahý matky, která se sice neumí chovat na promocích, ale je milionová, sbalila saky paky a vyrazila sem. Dojela jsem dneska ráno (po cestě byly holt nějaký komplikejšn, ale nic velkýho - například jsme měli 40 minut zpoždění, takže jsem málem nestihla přestoupit, potom se mi taky vypnul plně nabitej mobil a už se nezapnul /jo, doteď nežije/ a tak, ale jak říkám, nic velkýho), na nádraží mě nečekal uvítací výbor s mým jménem, fakt ne, což mě trochu vzteklo, ale co nadělat, koupila jsem si lístek na MHD (neuvěříte, kolik tyhle věci stojej chechtáků, lístek na jeden den stojí prosím pěkně 7,20 - lidi z Olomoouce omdlévají, lidi z Brna nechápou a lidi z Prahy jen uznale pokývají hlavou) a vyrazila směr klinika. Tam mě taky nečekalo moc vřelé přivítání, vládl tam chaos, umřelo tam zvíře, všichni měli velkou radost, že jsem zrovna dojela a tak mě vyslali do pokoje doktorandů, ať čekám. Váhala jsem chvíli, jestli se mám zeptat, jestli můžu na oběd, ale nedovolila jsem si to, vždyť přece za chvilku tam budou. No a pak jsem usnula nahoře na gaučíku a když jsem se probudila, bylo 5 hodin, nikde nikdo nebyl (nikdo!), tak jsem zase vyrazila dolů, že na mě asi zapomněli. Nikolivěk, stále vládl chaos, všichni tam běhali, měli moc velkou radost, že jsem přišla a prostě mi sdělili, že nebydlím na žádný koleji, jak jsem si myslela, ale u někoho v bytě, kdo tam teď není. Bylo mi to divný, ale to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.
Když jsem posbírala všechny svoje věci a vyrazili jsme s miliónovou Anni, která je tady dycky moje podpora do bytu, řekla mi, že tam nemůžeme jít s mejma věcma, protože ty lidi prej musej říct, jestli mě tam vůbec chtěj. Aha, takže mám bydlení, nebo nemám? No nakonec řekli že jo, ale situace je taková, že aniž by s ním měli cokoli společnýho, nastěhoval mě tam pan profesor a prostě bla bla. Nakonec mě přijali, ale nemaj deku ani polštář, což jsem si musela za 60 éček koupit. Poprvý v životě jsem nezvanej host, cejtím se děsně, nemám smlouvu, mám depku a bojím se, že brzo mi dojdou prachy a zase pomašíruju do Česka a přihlásím se na pracák. Taky mi řekli, že mi ukážou, jak se tady šůruje, pračku můžu používat pouze po zeptání (pančelko, můžu jít na záchod) a nesmím se chovat hlasitě.
Teď jsou 4 ráno, já sepisuju tuhle stížnost, protože nemůžu spát, jsem v depresi, že jsem v cizí zemi a nevím si rady a nevím, co se mnou bude. Jo a v pět mám nařízenej budík, protože v sedm mám bejt na klinice a tenhle vónung, kterýho mi byl čert dlužnej, je asi sto kilometrů od školy.
Lidi proč.
No, možná se teď blogís trochu rozjede, jestli se takový šity na mě budou valit. Nebo se sbalím a pojedu domů a on se nerozjede. Neslibuju nic.
Vím, že poslední příspěvek je z roku 2013, ale události posledních dní (no možná posledních 24 hodin mě utvrdily v tom, že musím obnovit blogís a pustit se do všeho s větší vervou, nebo mně pukne hlava).
Začnu ve zkratce vysvětlením posledních 3 roků. Studovala jsem, dost často jsem neměla vytrhaný obočí a dost často jsem byla v řiti z událostí mejch dní. Pak byla promoce a byla přátelé velkolepá. Moje máma to trochu nezvládla a i když jsem jí řekla, že jediný, co po ní chci, je aby nebyla nepříjemná a vše vydržela, začala si dost hned stěžovat, že jí je teplo, že se nechce fotit a že ji dost obtěžujou lidi okolo a museli jsme jít pryč. Moc fotek nemám a ty co mám stojí za to, opravdu.
A pak, pak jsem udělala něco, co dneska považuju za trochu pytlovinu, napsala jsem jednomu fajnému profesorovi do Německa, že bych se chtěla taky kouknout za hranice, jak to tam vypadá a makat jako starej imigrant. No a von řek přijeď na srpen a pak se uvidí.
Přijela jsem na srpen a dost se vidělo. Každej den jsem se chtěla zabít, nerozumněla jsem německy, nechápala jsem, jak se tady ta medicína koulí (dost hustě přátelé), aplikovala jsem a neaspirovala (sýriusly jsem se dopouštěla takovejch zločinů!) a tak vůbec. Ale pak jsem si tady docela zvykla a řekla jsem mu, že sem chci jít hákovat a hodně se naučit, protože jak jinak se může člověk zlepšit a prostě vůbec, řekla jsem si podle kýčovitejch hesel napsanejch na fotce mraků, že dávka vystoupí ze svý komfortní zóny.
Jak jsem řekla, tak jsem udělala, profesor uznale pokýval hlavou, řekl, že to možný je, vyslal mě zpátky do Čech a tam začalo děsný peklo. Obíhačka úřadů, překlady, utrácečky, všechno. Pak mě trochu znejistilo, když mi napsal, že musím nejdřív dojet do Německa a pak teprve pořešíme smlouvu a takový věci, ale je recht, že tyhle věci se řeší na dálku blbě.
A tak jsem si včera, na narozeniny mojí drahý matky, která se sice neumí chovat na promocích, ale je milionová, sbalila saky paky a vyrazila sem. Dojela jsem dneska ráno (po cestě byly holt nějaký komplikejšn, ale nic velkýho - například jsme měli 40 minut zpoždění, takže jsem málem nestihla přestoupit, potom se mi taky vypnul plně nabitej mobil a už se nezapnul /jo, doteď nežije/ a tak, ale jak říkám, nic velkýho), na nádraží mě nečekal uvítací výbor s mým jménem, fakt ne, což mě trochu vzteklo, ale co nadělat, koupila jsem si lístek na MHD (neuvěříte, kolik tyhle věci stojej chechtáků, lístek na jeden den stojí prosím pěkně 7,20 - lidi z Olomoouce omdlévají, lidi z Brna nechápou a lidi z Prahy jen uznale pokývají hlavou) a vyrazila směr klinika. Tam mě taky nečekalo moc vřelé přivítání, vládl tam chaos, umřelo tam zvíře, všichni měli velkou radost, že jsem zrovna dojela a tak mě vyslali do pokoje doktorandů, ať čekám. Váhala jsem chvíli, jestli se mám zeptat, jestli můžu na oběd, ale nedovolila jsem si to, vždyť přece za chvilku tam budou. No a pak jsem usnula nahoře na gaučíku a když jsem se probudila, bylo 5 hodin, nikde nikdo nebyl (nikdo!), tak jsem zase vyrazila dolů, že na mě asi zapomněli. Nikolivěk, stále vládl chaos, všichni tam běhali, měli moc velkou radost, že jsem přišla a prostě mi sdělili, že nebydlím na žádný koleji, jak jsem si myslela, ale u někoho v bytě, kdo tam teď není. Bylo mi to divný, ale to jsem ještě nevěděla, co mě čeká.
Když jsem posbírala všechny svoje věci a vyrazili jsme s miliónovou Anni, která je tady dycky moje podpora do bytu, řekla mi, že tam nemůžeme jít s mejma věcma, protože ty lidi prej musej říct, jestli mě tam vůbec chtěj. Aha, takže mám bydlení, nebo nemám? No nakonec řekli že jo, ale situace je taková, že aniž by s ním měli cokoli společnýho, nastěhoval mě tam pan profesor a prostě bla bla. Nakonec mě přijali, ale nemaj deku ani polštář, což jsem si musela za 60 éček koupit. Poprvý v životě jsem nezvanej host, cejtím se děsně, nemám smlouvu, mám depku a bojím se, že brzo mi dojdou prachy a zase pomašíruju do Česka a přihlásím se na pracák. Taky mi řekli, že mi ukážou, jak se tady šůruje, pračku můžu používat pouze po zeptání (pančelko, můžu jít na záchod) a nesmím se chovat hlasitě.
Teď jsou 4 ráno, já sepisuju tuhle stížnost, protože nemůžu spát, jsem v depresi, že jsem v cizí zemi a nevím si rady a nevím, co se mnou bude. Jo a v pět mám nařízenej budík, protože v sedm mám bejt na klinice a tenhle vónung, kterýho mi byl čert dlužnej, je asi sto kilometrů od školy.
Lidi proč.
No, možná se teď blogís trochu rozjede, jestli se takový šity na mě budou valit. Nebo se sbalím a pojedu domů a on se nerozjede. Neslibuju nic.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)