Reparace nebo restituce?

Pokud se chcete celej pátek cítit bídně (jako já), pijte ve čtvrtek hodně alkoholu a připravte si kočku, která mňouká přes patery dveře. Ráno jsem si myslela, že je vše v pohodě, ale ledva jsem nastoupila do šaliny směr hlavní nádraží, obrátil se mi žaludek do všech možných i nemožných směrů a musela jsem si v půlce cesty (která čítala celkem 4 zastávky, přátelé) dát dýchací pauzu. Cesta vlakem byla taky velmi příjemná, snažila jsem se celou cestu spát, ale samozřejmě že se ve vagónu prostě muselo pokakat malý dítě. Natahovalo mě to, ale překonala jsem se. Doma jsem zalehla do peřin a čtyři hodiny předstírala spánek v migréně. Musela jsem ale zahodit nenápadně prášek, kterej mi moje dobrotivá matka přinesla, protože mám ráda svoje játra, chápejte. 

Potom jsem otevřela skripta z patoly a pustila se do svých obvyklých hypochondrických záchvatů, které ještě podporovala ošklivá práce permoníků v mojí hlavě a žaludek plovoucí v Atlantiku. Diagnostikovala jsem si snad všechno, o čem jsem četla... Jo, vím, že to není normální, ale co mám jako dělat? Asi brzo skončím v rukou nějakýmu odborníkovi. A to mě samozřejmě maximálně děsí. 

Jako největší fetiš dnešního dne vyhlašuju nejmastnější (na sádle pečenej) vepřovej řízek mojí babičky, protože není věc, která by vás z kocoviny vytáhla líp. (Její poctivá česnačka, francouzská cibulačka a vývar s domácíma nudlema jsou na tom v účinnosti tak nějak nastejno.) Jíst studenej mastnej řízek s chlebem a matlat zmaštěnejma rukama skripta z patoly, to fakt stojí za to. Nějak si tu aterosklerózu způsobit musíme, no ne?

Je trochu divný, že se pořád pozoruju a že mi největší euforii způsobí řízek. Možná měla B. pravdu, když mi ve středu řekla, že už bych si konečně měla najít muže. Ale takovej muž, ten se né vždy zrovna snadno hledá. Protože já chci muže, co mi při mojí kocovině bude přikládat mokrej hadr na hlavu, zabije prase (tam mu dovolím asistenci řezníka, protože jsem měkká), nadělá sádlo, řízky i nudlovou polívku (domácí, přátelé) a bude mě hladit a říkat mi, že jednou za čas je to v pořádku a u toho druhou rukou míchat krev. Z toho prasete, ne ze mě. A takovej muž, ten se dneska špatně hledá, to musíte uznat. 

Zdar a sílu (hledejte ji v sýru, ne v pivu!). 

Imbibitio postmortalis

Jde to se mnou z kopce. Oba dva víkendové večery (rozuměj páteční a sobotní) jsem strávila v hospodě. V pátek s trochu mastnou ofinou a včera s nejmastnější ofinou na světě. "Přece si o víkendu nebudu mejt vlasy proboha!", setřela jsem svoji mámu, když se mě na to pokusila upozornit. Jsem líný prase! A vůbec mi to není podobný. Plížit se po ránu s teplákama na pyžamovejch kalhotech a klepající se rukou svírat vodítko se psem, kterej se rozhod, že se chce prostě venčit ve čtyři ráno, ano, to občas dělám snad vod svejch osmi let. Ale večer vypadat jako vprostřed zkouškovýho, to se mi v listopadu nestává.

Měla jsem se o víkendu učit. A kdybyste se ptali, co jsem dělala, nedělala jsem ňyc. Rozhodně jsem se teda neučila. Sobotu jsem strávila u babičky na vyprošené kachně s knedlíkem. Babička samozřejmě místo knedlíku udělala noky, načež došlo k nejhoršímu. Pelíškovité hádce. Ale protože mojí babičce se neodporuje, vyhrály souboj knedlíky. Každopádně je vám předpokládám všem jasný, že to byly noky. V neděli jsme spala do oběda, pak jsem se zbalila a frčela do Brna. Náročnej program, znáte to.

Tesco se mi pokusilo vnutit, že budou Vánoce. Včera, když jsem se hnala pro drink na moji příšernou cestu do Brna, jsem krosnou málem porazila meganevkusnej strom. Hele, jako je půlka listopadu. Vánoce jsou pro mě teď hlavně to zkouškový, kdy je vyšší přísun dobrot necvaknutej z mý kapsy (jsem to ale, co). V našem bezvěreckém městě, kde je Půlnoční v deset večer, protože farář se nechal slyšet, že kvůli pěti lidem vstávat nebude (a tak u nás už nikdo nechápe vtip s blondýnou, která se ptá: "A v kolik hodin je ta Půlnoční mše?"), je fakt těžký to vnímat jinak. Jsem s Vánocema momentálně v hejtu a vykřikuju, že jsem chudá a nikomu nic nedám. (Vyměknu, nebojte.)

Všude dobře, s patolou nejlíp. Zdarec

Aspirujte a pak aplikujte.

Kdybyste se zeptali, jak se mám, nedokázala bych vám odpovědět. Mám tak málo času, že nad tím nedokážu přemýšlet. Ve škole jsem od nevidím do nevidím. Už jsem si zvykla a je to v pořádku. Dokonce jsem drobnými provianťáckými zásobami byla připravená na to, že docent K. pondělní přednášku protáhne a zavřou mi v Albertu. Stalo se tak a já nebyla bez snídaně. Oceňte to, děkuji.

Bařena slavila narozeniny. Nebudeme si nic nalhávat. Přišel. Dr. Márty - striptér. Bylo to velmi zvláštní. Podíl dívek zakrývajících si oči a neurčitým huhláním odpovídajících na jasnou otázku: "Tos jako nikdy neviděla nahýho chlapa?", trochu převyšoval moje odhady. Možná by se v ČR (nebo minimálně na naší alma mater) měli zavíst ty hongkongský kurzy "jak se dělaj děti", aby nám měl kdo vydělávat na důchod. Rozumíme si předpokládám.

Zato podíl lidí tančících nikoli v napodobení, nebo náznaku kopulačních pohybů, ale rovnou jejich vykonáváním, výrazně převyšoval množství takových lidí v Gaussově rozložení. Možná bychom se měli v Příboře zeptat, jestli je to normální. (Das ist nicht normal. Das ist super!*) Třeba tam nějakej Sigmundův nevlastní prapotomek žije a bude vědět. Opravdu nemám ráda, když se mi při tanci někdo snaží matlat rukama po obličeji. Pamatujte si to.

Naše brněnská sousedka je vášnivá botanička a pěstuje asi deset na osmou rostlin, které v zimě mají být v chladu (což není zase tak divný, to uznám). V bytě prý ale má ráda teplíčko, takže milé keříky a stromečky vyšoupla na chodbu. Na naši společnou chodbu. Byla se nás sice zeptat, jestli nám to nevadí, ale po jejím stylovém bušení na dveře (kdy jsme byli ve vážné obavě, že se k nám řítí patnáct členů gestapa) jsme nedokázali nijak odporovat. Proto se teď každej den ráno votřu ramenem o metr sedmdesát velkej strom (jinak se to nedá nazvat, i když to je v květináči) a prokličkuju kolem nějakejch těch keříků. Tohle pro ty kytky nedopadne dobře. To vám povídám. Paní ale tvrdí, že to je přírodní odrbávání a je to v pořádku a nevadí jí, že můj kabát vypadá, jak kdybych ho vytáhla z popelnice.

Kdyby vám někdo vyprávěl o filmu "Černý pták mezi bílýma kozama", nebuďte jako já a nepředstavujte si havrana ve stádu koz. Jde o pornofilm. Stejně tak nikde netvrďte, že kůže na mléčné žláze je neochlupená. Není.

Měla bych se učit, ale mám upřímnou chuť uvařit si silnej černej čaj s citrónem (dnes již třetí a to nejsou ještě ani dvě) a dívat se na trapný americký seriály, kde zvítězí láska patnáctiletejch děcek nad problémama celýho širýho lidstva.

Ach so. Tchuss.

*Pokud ten německej vtip nepoznáváte, ráda vám ho sdělím celej. 

Útržkovitý útržkovitosti

Je pátek a bolí mě v krku (všichni mě povinně politujte). Moje rodinka nechce jíst na Martina husu, ale hovězí, a to mě děsně zklamává. Doufám, že budeme aspoň popíjet beaujolais nouveau, nebo Svatomartinský, to je jedno. Moje babička mi nevěří, že umím píchat injekce a zavádět infuze, ale opak je pravdou. Ještě v tom nejsem úplně dokonalá, ale jde to.Včera jsem si z toho musela dát pivo a následně jet domů za peníze na nájem, prostě to jinak nešlo. Fakt zlý. Jsem tak chudá (politujte mě povinně podruhé)!

Němčina je nejhorší jazyk na světě. Bohužel, je to tak. Tápu, nejsem schopná psát dohromady číslovky a šílená slovíčka. Vzala jsem si ji na víkend domů, ale obávám se, že to neotevřu. Jsem vylínělá do nejvyššího stádia lenosti a měla bych psát nejšílenější seminárku, která je za 1 ubohej kredit, z čehož se mi chce opravdu brečet.

Už zase mi píše kluk, co mi vždycky píše, když se rozejde s nějakou kóčou. Je to milé a deprimující zároveň. Vlastně ne, je to jen deprimující. Ale jo, i trochu milé. Nevím!

Je 9.11., venku přituhuje a mládež po tanečních pokaluje po venku v šatech a bundičkách a kluci v sakách. Och, jak hloupí mi přijdou. Jsem stará, co? Já to vím. Jsem. Patnáct mi už bylo fakt dávno. Nebo vlastně to tak dávno nebylo. Bylo to psychosociálně dávno. No, to je sice blbost, ale je to tak.

Chtěla bych mít hospodu, kam přijdu, neřeknu ani popel a na stůl mi přistanou dvě orosený a vrchní mě bude znát křestním. Někdo prej takovou má, ale mě se to netýká. Možná často střídám lokály. Nebo chodím pít málo (jo, to bude ten důvod, ale nebudeme si to přiznávat). Bylo by to moje útočiště. "Ještě dvě, holka?" "Jojo, dám si."

Majte sa.

Přeposílačka.

Chantal na mě uvalila přeposílačku. A protože já přeposílačky zásadně neplním, rozhodla jsem se udělat výjimku potvrzující pravidlo (protože mi to udělalo radost, no ni) a splnit si to. Takže za všechny přeposílačky světa, co jsem nikdy nepřeposlala:

Úloha číslo 1: Prezraď na seba 11 pikantností

1. Mám do jisté míry velmi alternativní rodiče. Jako malá jsem se za to samozřejmě styděla. Teď bych neměnila. 
2. Díky alterantivismu mých rodičů od mých 12 let nevlastníme televizní přijímač. 
3. Chodila jsem na nejpříšernější základní školu na světě, kde každý den šlo o život (minimálně z pohledu člověka 6-11), a proto jsem prchla na osmiletej gympl. 
4. Nemůžu pozřít játra, a to ani když se silně přemáhám. Důvodem je to, že do mě játra byla v mých 8 letech násilně vpravena a až o dlouhých (a bolavých) 8 hodin později vyšly (vcelku) ven. 
5. Jsem maximální hypochondr. Fakt. Bohužel.
6. Jednou bych chtěla chovat makaky. To od té doby, co jsem je viděla v zoo. 
7. Nesnáším mít na puse lesk / rtěnku / balzám / jakejkoli jinej bazmek. 
8. Vždycky jsem chtěla být modrooká bruneta, nebo hnědooká blondýna. Bohužel. 
9. Mám o něco víc, než 200 párů náušnic a už je ani nestíhám střídat. Když ony pořád přibývají. 
10. Dírky v uších mám až od 17 let. (A nastřádat za tu dobu 200+ párů náušnic, to chce opravdu snahu, co?)
11. Nevadí mi být trapná před ostatními. Vadí mi, když si přijdu trapně sama před sebou. 

Úloha číslo 2: Odpovedaj na otázky:
1. Kto bola vaša najlepšia kamarátka, keď ste mali desať rokov?
Moje nejlepší kamarádka byla L., se kterou jsem kamarádila bůh ví proč. 
2. Ktorú pesničku ste naposledy s vervou počúvali sto krát dokola a dokola a ešte raz?
Tahle. Ta parodie mě fakt baví. 
3. V akej polohe spíte?
Záleží na tom. Asi na boku a na zádech. Poloha plodu. Chacha. 
4. Zverujete niekomu svoje tajomstvá? Komu a prečo?
Kdekomu. Jen to, o čem se bojím, že se zakřikne neřeknu nikomu. NIKOMU. 
5. Za čo sa najviac hanbíte?
Že když mi bylo 5 ukradla jsem své sestřenici korálkový náramek. 
6. Na čo ste najviac pyšní?
Že jsem odmaturovala s vyznamenáním. (V životě bych to nečekala.)
7. S kým, kedy, aký, kde bol váš prvý bozk v živote?
S P., v roce 2005, báječný, na rohu naší ulice ;-). 
8. Akú najnebezpečnejšiu vec ste v živote urobili?
To si vůbec nevybavuju, protože já se o sebe dost bojím :-D. Ale asi to bude lození po skále. 
9. Bojíte sa niečoho? Čo to je?
Hodně věcí. Nejvíc asi nemocí. 
10. Boli ste niekedy u veštice? Čo vám povedala?
Nebyla jsem nikdy, protože na to nevěřím. 
11. Máte nejakú pesničku / film / knižku, ktorá vás vystihuje? Akú a prečo?
Pipi Dlouhá punčocha. 
12. zákerná bonusová otázka: 
Je sprostá. 

***** **** hasiči, 

houpali se na tyči. 

Úloha číslo 3: Nominuj ďalších súťažiacich a vymysli pre nich 11 otázok.

1. Jaký vztah máte se svými rodiči a prarodiči?
2. Kdy jste se v životě nejvíc báli?
3. Kolik chcete mít dětí?
4. Byli jste někdy na nějaké operaci?
5. Jaký první název písničky vás napadne?
6. Co vás první napadne, když se řekne víkend?
7. Nejoblíbenější jídlo?
8. Nejnenáviděnější jídlo?
9. Největší módní přešlap v životě?
10. Největší trapas v životě?
11. Jaké sporty ovládáte?

No a pokud chcete, doporučuji k vyplnění holkám z Fashion autopsy - Čokošce a Housce, 
Mishulce, 
Chudý studentce, 
Schizofreničce, 
Ovečce, 
Malině, 
Vivi, 
Meluzině skolastice, 
Amelii, 
Nikouce. 

A pokud se vám do toho nechce, není na světě nikdo jinej než já, kdo by to chápal víc ;-)

Halloweenská JIPka

Je právě 1.11. 0:34 a já jsem vzhůru, protože moje spolubydlící (ta co pracuje a je nejslušnější z nás všech) dáví na záchodě a já o ní mám strach. Je proto fajn, že jsem si šla dřív lehnout, abych na ranní povinnou návštěvu JIPky byla svěží, protože právě dělám jipku v přímým přenose. Snažit se vypozorovat, jestli někdo dýchá přes dveře, není vůbec jednoduchá věc, takže jsem to v 0:26 nevydržela a šla se jí zeptat. Výsledek Halloweenu přes zeď prakticky v přímým přenosu na našem záchodě. Ještě, že jsem na žádnou párty, během/po které bych si lehla do čistého povlečení hlavou s kvalytňým líčeníčkem nevyrazila, protože při svojí dnešní náladičce bych si tam lehla vedle ní. Jo, mám vážnou potřebu dát si panáka, a to jsem z methanolu v hystéru víc, než půlka KHS v Brně.

Jak kromě občasné kontroly dechu mé spolubydlící žiju? Tenhle týden se nesl v duchu „z testu do testu“. Musím naznat, že to je o něco méně příhodnej stav, než „z pohádky do pohádky“. Moje pleť si ze mě stále robí šoufky. I když jsem jí nakoupila všechnu možnou kosmetiku světa. Možná budu v pubertě nadosmrti. Až babky v domově budou řešit, jak na inkontinenci III. stupně (nehledejte si prosím, co to znamená, není to pro slabší žaludky), já budu možná stále hledat krém, kterej způsobí, že se na mým obličeji nebudou vyskytovat zející krátery a rudý sopky. Teď jen vědět, co je lepší.

Sněžilo a já (=Heidi, děvčátko z hor) jsem z toho měla neskonalou radost. Většina lidí z toho radost neměla a chtěla inzultovat mě. Uznejte, že to není spravedlivý. Chci jet na lyže. Co nejdřív. Ideálně před začátkem zkouškovýho (ó, ty naivní hlavičko /plácám sama sebe po hlavě/).

S němčinou stále vydatně bojuju. Moje spolužačka paní Katka ale bojuje víc, takže jsem moc ráda. Úkol jsem mastila 5 minut před zahájením hodiny na chodbě a naše hodná paní lektorka mi k tomu ještě rozsvítila. To jsou mi služby. Myslím, že to, že židle je "der Stuhl", což si vytrvale opakuju jako "ten stůl" je jediná znalost, kterou jsem zvládla. Z francouzštiny jsem si taky nikdy nepamatovala rody (Francouzi totiž dovedli Babylonskou věž k dokonalosti a pořídili si naschvál rody jenom dva, aby se to pletlo všechno) a jediný, co jsem zvládala bylo la voiture - ta auto. To zase musím Němcům uznat, že maj das Auto (beztak jsme to vobšlehli vod nich), jak všichni známe z reklamy. Podstatná jména jsou můj konec, protože nastudovat si slovní zásobu k "vybavení domácnosti" bude horší, než pravidelně časovat rozličná slovesa (aniž bych věděla, co znamenají, protože jsem se zapomněla na to ZROVNA podívat). Jsem vyčerpaná!

No nic, už mi padá hlava. Jdu ležet v posteli, představovat si, že ležím na pláži a nohy mi omývá teplé moře. Jinak dneska fakt už neusnu. (Klišé jako kráva, co?)

Jak dopadla vaše halloweenská párty?